Dědicové černého měsíce

Nad Sekizai Gakuin se rozprostírá temná noc avšak tato noc má zvláštní jinou energii než je běžné. Zvláštní podivná energie se táhne chodbami akademie, jako černý stín, který není vidět, ale je až hmatatelný, jako by tě měl pohltit, temnější a zlověstnější, než je na této akademii zvykem.... Nese sebou tíživé ticho.... Jako by se zastavil čas... Dech má tíživou pachuť. Neklid v hrudi, ten pocit když máš srdce sevřený až v krku a nevíš proč... Stíny stromů v oknech pokojů studentů a ten pocit v hrudi... Bez varování, bez důvodu... Je to, ten pocit když cítíš že se něco blíží, ale nevíš co, ale něco špatného a zlého... 

Prudce se posadí v posteli mladý démon Tenma Kurogiri s očima vytřeštěnýma, právě ho něco probudilo z hlubokého spánku, ale to není co ho vyděsilo, ten pravý důvod je, že se mu zdálo o neznámém andělovi, nebi a černém měsíci. “Proč se mi do prdele zdá o andělovi a nebi?!!!” vyhrkne nahlas do ticha noci.

Po chvíli si všimne, že z něj teče pot, rozrušeně si prsty prohrábne své krátké rudé vlasy, který jsou mokré od potu. “Kruci.” řekne si pro sebe nahlas. Na démona si dost potrpí na svůj vzhled, navíc pot je na kůži nepříjemný i démonům. 

Nakonec si znovu lehne a snaží se usnout, za pár hodin mu začne vyučování, a bude se muset stihnout vykoupat v lávové lázni s krví. Sotva mu spočine hlava na polštáři, jeho rudé oči jako krev se zavřou. I když prakticky okamžitě znovu usnul, tak má neklidný spánek. 

K ránu se probudí unavený a podrážděný, celou noc se mu totiž zdálo o tom samém andělovi a nebi a dokonce, že se s tím andělem políbil “Brrrr” pronese skrze zuby a oklepe se při té vzpomínce a vyplázne svůj dlouhý jazyk, jako pekelný pes, který čeká na prokletou kost. Zavrčí. Ale pak si vzpomene, že v těch snech byl nějaký divný symbol, ale nemůže si vzpomenout jak vypadal, jen pocit že ten symbol neviděl v žádné učebnici ani knize na akademii, ale přesto má v hrudi tu tíseň, že ho zná... “ Divný” řekne si opět pro sebe nahlas, ale nakonec jen zavrtí hlavou a protočí svými rudými očima, jako rudé koule na pekelný kulečník. 

Posadí se na posteli a zývne si. 

Má hroznou náladu, ale donutí se vstát z postele a jít si vybrat ze skříně čistý oblečení.

Naštěstí přestože je tato elitní akademie pro upíry, neko upíry, succuby a inkuby, démony, padlé anděli dost přísná, tak alespoň co se týče oblečení a stylu je volnější, kdyby musel každý den nosit tu samou uniformu, jak mají na jiných akademiích, tak by tu akademii vyhodil do vzduchu.

Někteří se mu smějí, že není démon, ale nějaká princezna, ale on je ignoruje a občas někomu dá přes hubu a pak dostane trest od ředitele akademie Makai Issei, ze kterého má hrůzu mnoho studentů, ale najdou se i takový, jako je náš Tenma Kurogiri, který má prostě v piči.

Ve skříni si vybere černý kalhoty, černý tričko a přes to rudé sametové sako k tomu své oblíbené rudé boty. Tentokrát popadl první co mu padlo pod ruku. Popadne černý ručník a zamíří do pekelných lázní. 

Vyjde z pokoje na chodbu, kde musí zrovna narazit na nejmíň chtěnou osobu “Ahhh, naše princezna dneska vypadá nějak, jako stará čarodějnice.” pronese jeho spolužák princ se smíchem, Tenma na něj hodí vražedný pohled a zavrčí “Co kurva chceš zase ty debile Shinku Akihiko!???” řekne nasraně a zatne pěsti, princ se začne smát ještě víc, ale Tenma ho jen strčí do zdi a jde dál. 

Nejradši by toho arogantního upířího prince z rodu Shinku zabil, ale snaží se nedělat si víc problémů, sice rod Shinku je až třetí z hlavních rodů pekla, ale i tak si dovoluje být příliš arogantní. 

Zatne pěsti ještě víc, za rohem u dveří do lázní silně praští vzteky do zdi a zavrčí. 

„Agrrrrr, co si o sobě kurva myslí?!” znovu praští do zdi, až udělá díru.

Vejde do lázní a naštěstí tu nikdo není. Vydechne, rychle si sundá oblečení a skočí do příjemný lávy, avšak sotva si sedne zahlédne koutkem oka pohyb, okamžitě vyskočí a jebne se do hlavy o zeď “Auvajs!” zasyčí vzteky. 

Rychle se rozhlíží kolem sebe, ale nikoho nevidí, tak si zase sedne, postupně nechá své tělo klesnout do lávy a ponoří se. 

Konečně cítí menší úlevu a uvolnění, přestože cítí něčí přítomnost, jako by nebyl sám, nečekaně mu začne rychle tlouct srdce, jako by ho honilo sto pekelných koní na ledě.

Postupně si myje tělo a vlasy lávou s krví. 

Jenže se mu zavřou oči, sotva se mu sklopí víčka uvidí před sebou toho anděla ze snů a srdce se mu sevře a zároveň úplně rozbuší “Pojď za mnou” hned po těch slovech okamžitě otevře oči “Co to kurva! Už zase on?! Jebe mi?!” oklepe se. 

Už toho blbýho anděla má plný zuby. Nasraně vyleze z lávy, osuší se a během chvilky obleče. Je ještě víc podrážděný.

Doplazí se zpátky do pokoje, kde si dá propocený pyžamo na hromadu a jde do třídy. Mlčí a je myšlenkami úplně někde jinde. Vůbec nechápe co se to děje. Ale má z toho všeho divný pocit a zvláštní pocity a emoce, kterým nerozumí už vůbec. 

Furt se mu do myšlenek vkrádá ten blbý anděl. Přemýšlí co je kurva zač a na ty slova z lázní. 

“Agrrrr, jdi do prdele!” vykřikne před celou třídou a hned na to před sebou uvidí upíří učitelku Kagebara Mio, která učí krvavou magii a okamžitě zbledne.

Učitelka se jen usměje svým šíleným úsměvem a olízne se. 

“Hmmmm, copak, copak.” řekne chladně. “Už to mám. Třído za chvilku jsem zpátky.” usměje se. 

Popadne Tenmu za flígr a táhne ho přes chodbu do knihovny, kde vytáhne knihu “Tak nauč se to. Po mojí hodině tě z toho vyzkouším.” ještě víc se usmívá a Tenma se podívá na knihu, kterou mu vybrala Historie rodiny Shinku v tu chvíli zavrčí “To si děláte srandu?!” snaží se protestovat, ale spíš sám před sebou. 

“Pokud to nebudeš umět, tak si vymyslím něco jiného.” chytne ho za jeho černé rohy a přitáhne si jeho obličej k tomu svému a podívá se mu do očí, pak ho pustí a zmizí a on jen hledí na tu bichli “Kurva” protočí svými rudými očima.

Povzdychne si a rezignovaně otevře knihu. 

Nejprve se začne dívat co v ní vlastně je.

Špatně se mu soustředí. Od minulé noci se to všechno divný a nějak se všechno sere. Už absolutně nic nechápe.

Najednou dostane zvláštní pocit, jako v hypnóze se zvedne a jde mezi regály až se ocitne v staré části knihovny, kam nechodí snad ani učitelé, zastaví se před starým regálem a bez přemýšlení uchopí jednu starou knihu a vyndá ji, jeho oči zamíří na obal knihy Dědicové černého měsíce.

Podívá se pořádně a všimne si, že na obalu je ten symbol z jeho snu, zničehonic si vzpomene. Má z té knihy husí kůži, ale zároveň ho přitahuje a je to jako by tuhle knihu znal, ale nemůže si vzpomenout odkud, je to pouze pocit v jeho hrudi. Jako omámený stojí mezi regály a upřeně hledí na onen symbol. 

Uslyší nějaký zvuky a to ho prudce vytrhne z transu, zničehonic sebou trhne a začne zase vnímat. Už se ani neptá na to co se to tu kurva děje, jelikož mu dnešním dni došlo, že ptát se je absolutně zbytečný.

Schová knihu do svého saka, zmenší ji kouzlem a jde se mučit rodem toho debilního prince. Ovšem cítí, že v staré knize najde alespoň nějaký odpovědi, jen si není jistý jestli se mu budou líbit....

Když se podívá směrem na hodiny, tak absolutně zbledne víc než ta zeď kterou rozbil, okamžitě rychle začne listovat a snažit se to zapamatovat. 

Jasně že se během chvilky objeví Kagebara Mio s tím svým šíleným úsměvem. 

“Taaaak..... Jsem tady” poskočí a zatleská. 

“No to vidím.” ušklíbne se.

“Kolik sourozenců má Shinku Akihiko a jejich jména?” usměje se a zvážní.

“Pět dva bratry a tři sestry. Shinku Raiya, Shinku Zetsuya, Shinku Meiya, Shinku Fuyuki a Shinku Shizuka.” odpoví, přestože netuší jak to ví.

“Hm, správně. Teď co je na straně 666?” zeptá se.

“Válka mezi rodem upírů Shinku a rodem padlých andělů Ruiyami.” odpoví a dostane ránu energie z ukradené knihy, která projede jeho tělem jako rána blesku a v tu chvíli mu dojde proč zná odpovědi, respektive jakým způsobem.

“Dobře a co stalo s Shinku Ren a kdo je?” její úsměv postupně mizí. 

“Byl to bratr otce Shinku Akihiko, kterého zabila padlý anděl jménem Ruiyami Amane svým hlasem mu explodovala hlavu.” pokrčí ramena. 

Kagebara Mio lehce zavrčí, tohle ji zkazilo zábavu “No to by stačilo, můžeš odejít.” zamračí se tak až vypadá jako prase před porážkou.

Zbytek dne se táhl líně, jako sliz....

Vyučování konečně skončilo a Tenma přestože ho ta kniha dost zajímá usl sotva ji otevřel v sedě u stolu hlavou na knize....

Obrazy oslnivé světlo nic nevidí, pálí ho oči... Po chvilce uslyší křik a milion zvuků dohromady, že neví který zvuk dřív... Leží na zemi? Postupně začíná vidět... Chaos a řev... Vidí kolem sebe anděli, démony, upíry, lidi, mágy i čaroděje.... Oheň a krev... Záblesky a rány magie... Hromada mrtvých... Všimne si toho anděla, ale tentokrát necítí nenávist, ale něco úplně jiného... Bolest a utrpení... 

A pak... Oni! Ten symbol... 

Když otevře oči už je ráno a cítí se divně... Zvedne hlavu z té divný knihy... Jeho oči se dívají na název Dědicové černého měsíce a má ten divný pocit, když se protočí žaludek...

Ale cítí, že to nebyl sen, přestože si zatím není jistý co přesně to bylo, ale má takový vnitřní tušení... Že se brzy něco změní, jen neví ještě co... 

Ale je to cítit ve vzduchu, že se něco mění a něco se blíží, začíná cítit že v tom hraje roli, jen zatím neví přesně jakou, ani neví prakticky nic, je ze všeho zmatený, jako by se realita začala tříštit na prach a nic z jeho života nebylo skutečné, nebo sám neví jak by to popsal, je to směs něčeho... 

Začne listovat knihou a cítí, že tu energii zná, jen neví odkud...

Prozatím čte pouze některé názvy kapitol, jako například Dědictví černého měsíce, Rod Kurotsuki, Černá krev, Magie zrození a zániku, Reinkarnace, Spojení duše a černé krve, Rozdělení Černého měsíce, Proroctví o zániku, Rovnováha mezi světy, Rozdělení a sjednocení, Andělé pod Černým měsícem a tak dál...

Svraští obočí, zamračí se a zavrtí hlavou.. 

“Co to kurva....” procedí mezi zuby. 

Úplně zapomněl na to že musí na hodinu, vypadlo mu to z hlavy...

Sotva se trochu probere rychle vyletí z pokoje do třídy... Ani se nepřevlékl z oblečení, který měl včera, ale na to momentálně nemyslí... V hlavě má jiný myšlenky... 

Běží po chodbě a z myšlenek ho vytrhne až náraz při kterém spadne na prdel, když se podívá nahoru uvidí před sebou padlého anděla, kterého právě sestřelil na zem vlastním tělem a když se podívá vedle uvidí ředitele Makai Issei se zamračeným výrazem ve tváři, v tu chvíli si ani neuvědomí, že toho padlého anděla v akademii nikdy předtím neviděl.... Pomalu se taktéž zvedne ze země se sklopeným pohledem do země.

“P-Pardnon.” rychle se omluví a doufá, že nebude mít zase trest.

“Eh, já jsem Shion Akatsuki. Skvělý seznámení.” ušklíbne se anděl se smíchem.

“No ehmn, já jsem Tenma Kurogiri....” protočí očima a dívá se na toho padlého anděla s černými vlasy a černými křídly, ponoří se do jeho hlubokých černých očí až z něj má husí kůži.

Ani jeden z nich absolutně nevnímá ředitele Makai Issei, který je oba dva probere pohlavkem. Popadne je za flígr a táhne je po zbytku chodby do třídy. 

Před třídou je pustí a otevře dveře do třídy, kde už je učitel Saionji Kaito, který je inkub a zrovna je další hodina svádění. 

Sotva se ve třídě objeví ředitel Makai Issei všichni ztichnou, že je ticho jako v hrobě bez upírů.

“Zde je nový student Shion Akatsuki.” ukáže na něj. “Budeš sedět vedle Tenma Kurogiri. Padejte si sednout.” zavrčí a odkráčí pryč.

Tak si jdou sednout... Mlčky se srdcem až v krku... 

Shion má zvláštní pocit, který neumí vysvětlit, už několik dní měl divný pocit, který je teď mnohem silnější...

Cítí z Tenmy zvláštní energii, která není typická pro démony a jako anděl, přestože padl to pozná, jen neví kam tu energii zařadit...

Tenma má z toho anděla divný pocit, nemá energii jako klasický padlý anděl...

Ani jeden nevnímá hodinu, ale jen jeden toho druhého beze slov...

Vyruší je z myšlenek až učitel Saionji Kaito.

“Tenma Kurogiri ukaž poslední lekci z minulé hodiny, zde na Nekohana Yua.” přikáže mu a Tenma se neochotně zvedne, tahle neko upírka se mu dvakrát nelíbí, aniž by si to uvědomil podívá se směrem na Shiona, najednou mu v hlavě proletí myšlenky, že to by radši předváděl na tom andělovi vedle sebe, že to i on ho přitahuje víc, ale hned na to zavrtí hlavou a radši jde za ni.

Je nervózní, ale snaží se navenek vypadat normálně, tak jako vždy. Snaží se vzpomenout co vlastně bylo na poslední hodině...

Nakonec ji pohladí po červených neko ouškách a začne ji drbat a ona se začne culit, nevydrží to vzrušení a kousne ho do rtu, při polibku, jenže než si uvědomí co se děje, to už Nekohana Yua leží rozplácnutá na podlaze u zdi, jako rozšlápnutá žába a ze rtu ji teče krev....

A uprostřed třídy stojí nikdo jiný než nový student Shion Akatsuki, který vůbec neví která právě bije a mozek má momentálně jako rozbitý hodiny... Ťik ťak ťik ťak... 

Když si uvědomí co se právě stalo okamžitě vyběhne ven ze třídy v panice a aniž by si to Tenma uvědomil rozeběhne se za nim...

Shion ovšem někam zmizel a Tenma stojí uprostřed chodby zmatený ještě víc, ale přestože nemá tušení proč, chce Shiona najít...

Nikdy v něm nikdo nevyvolal takovou směs pocitů, takovou bouři uvnitř něj, jako právě tento záhadný anděl.. Ale to je mu v tuhle chvíli jedno, jen chce vědět kde je..

Zničehonic mu na mysl přijde jedno místo, bez myšlení jde za hlasem uvnitř sebe...

Vyleze do části akademie, ze které může vzlétnout na místo, kde cítí že je Shion.

Roztáhne svá černá rudá křídla a vzlétne do nebe, po chvíli ho uvidí, jak sedí na jedné z věží...

Přistane vedle něj a sedne si...

Mlčí a dívají se dolů...

Najednou ticho protrhne Shion “Ty Jsi taky měl ty sny nebo co to bylo, že?” pronese tiše avšak nepodívá se na něj.

Tenma se na něj prudce otočí s vytřeštěnýma očima “Takže jsi to vážně ty!” vychrlí ze sebe.

Anděl jen kývne hlavou “Vypadá to tak. Takže i ty jsi viděl mě.. Jako já tebe.” odpoví.

“Řekl bych že ani ty nevíš co to všechno znamená...” promluví.

“Ne... Víš proč jsem padl?” až teď se na Tenmu podívá.

“Jak to mám vědět?” lehce zavrčí.

“Abych tě našel... Nějak jsem cítil, že jsi právě zde...” pokrčí rameny zamyšleně a zároveň lehce smutně. “A to jako proč?!” vyhrkne ze sebe.

“Nevím, měl jsem takový vnitřní hlas, že mám... Neumím to vysvětlit. Prostě mě za tebou něco táhlo, bylo to mnohem silnější než já... A taky.. Chci vědět co se to tu děje...” zlomí se mu hlas a lehce se chvěje.

Po chvíli si ho Shion přitáhne blíž k sobě do vášnivého polibku, nevydržel to až příliš ho přitahuje, bez myšlenek, jeho tělo si v přítomnosti Tenmy dělá co chce, nejde to kontrolovat a Tenma se bez přemýšlení přidá... 

Vlhké vášnivé polibky, jejich vlhký jazyky se navzájem proplétají, srdce jim v hrudi bije jako splašené, ani jeden nedokáže odolat tomu druhému, ta silná přitažlivost je silnější než oni, cítí jako by se znali celou věčnost, jejich duše jako by k sobě nějakým způsobem patřily, aniž by tomu rozuměli avšak v tuto chvíli je jim to jedno...

Jsou tak mimo, že si ani nevšimli té černé záře kolem nich, ani toho že jejich žíly začali černat, a ani toho znamení černého měsíce na jejich krku...

“Pojď se mnou, něco ti ukážu...” řekne Tenma když se odlepí z jeho rtů.

Chytne ho za ruku a oba dva se postaví a vzletí do nebe. 

Úplně zapomněli na vyučování, akademii, na všechno momentálně mají v mysli úplně něco jiného...

“Půjdeme oknem...” pronese Tenma, když se na chvíli probere a uvědomí si, že vlastně utekli z hodiny.

“Ehm, dobře.” odpoví mu Shion.

Před oknem do svého pokoje použije kouzlo a otevře okno, oba dva po sobě prolezou dovnitř.

Tenma zamíří rovnou ke stolu na kterém nechal ležet knihu, vezme ji do ruky a sedne si na postel.

“Pojď, sedni si vedle mě.” řekne mu a on poslechne.

Znovu otevře knihu.

“Tohle jsem našel ve staré části knihovny, noo nebo si to našlo mě spíš....” oznámí zamyšleně Tenma.

Shion mlčí a sleduje ho a i knihu, jeho oči bloudí z Tenmy na knihu a naopak.

Shion ho chytí za ruku a společně se dívají do knihy, srdce jim tluče v hrudi...

“Já to ještě nečetl, jen prolistoval.” přiznává Tenma.

“Tak to asi máme číst spolu.” napadne Shiona a pokrčí rameny.

“Asi máš pravdu, nevím....” taktéž pokrčí rameny.

Kapitola: Dědictví černého měsíce

V této kapitole se píše o démonovi Kuro a andělovi Tsuki, které stvořil Černý měsíc. Tito dva nesou Dědictví černého měsíce.

Kapitola: Rod Kurotsuki

Z krve Kuro a Tsuki vznikl rod Kurotsuki. Rod spojený z démonů a andělů. Kuro a Tsuki jsou jediný čistokrevný, kteří v sobě mají čistou energii a esenci černého měsíce a jsou úplně první z rodu Kurotsuki. Avšak tento rod byl nakonec zničen během magické války. Všichni se báli jejich moci a tak se je rozhodli zničit.

Kapitola: Černá krev

Kuro a Tsuki mají čistou černou krev, která je krev černého měsíce. Zbytek rodu Kurotsuki nemá černou krev, ale fialovorudou, jelikož není čistokrevný. Černá krev v sobě nese prastarou magii, je to živoucí energie přímo spojená s těli. Je to zdroj energie a životní síly. Černá krev se vždycky najde, jelikož patří k sobě.

Kapitola: Magie zrození a zániku

Tsuki má magii zrození a Kuro má magii zániku. Skrze svou černou krev mohou svět obnovit a znovuzrodit a nebo zničit. 

Kapitola: Reinkarnace

Tato duše se vždycky nakonec znovu najde skrze smrt, mimo čas a prostor. Jedna část duše vždycky najde tu druhou. Jeden bez druhého nemůže žít ani existovat. Kuro se rodí do různých rodů démonů a Tsuki se rodí do různých rodů andělů. Jelikož rod Kurotsuki byl vyvražděn a jelikož tento rod neměl čistou černou krev, tak se nevrací zpátky, prostě přestali existovat. Po každé své smrti na sebe zapomenou a ztratí na všechno své vzpomínky. Avšak jejich duše touží po sjednocení, jedna část duše hledá tu druhou. Neví o sobě skrz vzpomínky v obrazech, ale cítí se skrz duši. Vzpomínky duše se vždycky začnou postupně vracet, když má dojít k setkání. V každé své reinkarnaci se znovu najdou jiným způsobem.

Kapitola: Spojení duše a černé krve

Tato duše byla rozdělená do dvou těl. Kuro a Tsuki vždy přijdou na svět společně, v tu samou chvíli. Vždy, když se znovu potkají v reinkarnaci, černá krev v jejich těle se probudí a s ni i jejich pravá energie, síla a moc černého měsíce a dvě části duše se opět spojí do jednoho celku. Až se tyto dvě části duše opět setkají, poznají se, ne hlavou ale duší a srdcem.

Kapitola: Rozdělení Černého měsíce

Černý měsíc se rozhodl duši rozdělit do dvou těl, jelikož by jejich moc byla až příliš silná, každý z nich dvou je půlka černého měsíce. Černý měsíc se rozdělil na dvě části jedna půlka je Kuro a druhá půlka je Tsuki. Když černý měsíc začal zanikat, rozdělil se na dvě části, dvou bytostí. Kuro a Tsuki dohromady tvoří celý černý měsíc, oni jsou černý měsíc, to jediné co z něj zbylo, když zanikal.

Kapitola: Proroctví o zániku

Kdysi dávno, ještě ve starém světě, který existoval dávno před tímto světem, existovalo proroctví o zániku černého měsíce. Říkalo se, že až zanikne černý měsíc, zrodí se dvě bytosti, jedna temná a druhá světlá. Při zániku černého měsíce, zanikne celý svět a se zrozením dědiců vznikne úplně jiný a nový svět.

Kapitola: Rovnováha mezi světy

Tyhle dvě bytosti mají za úkol rovnováhu mezi světy. Pokaždé, když se jim to nepovede, tak nakonec zemřou a tím zaknikne celý svět, při jejich reinkarnaci se svět znovu obnoví. Až se jim podaří vytvořit rovnováhu mezi světy vytvořit a udržet ji, přestanou umírat.

Kapitola: Rozdělení a sjednocení

Pokaždé, když umřou tak se dvě poloviny duše rozdělí, poté co se po reinkarnaci opět najednou a spojí, dojde opět k sjednocení duše.

Kapitola: Andělé pod Černým měsícem

Kdysi dávno existovali andělé pod černým měsícem, kteří byli potomky Tsuki. Tito andělé nebyli ani čistě světlé ani temné, byli v rovnováze. Tehdy ještě existovali andělé, kteří byli světlo i temnota dohromady. Tyto andělé patřili do rodu Kurotsuki. 

“To si děláš prdel.” vydechnou oba dva nastejno a hluboce se jeden druhému podívá do očí. 

“Tohle je z toho zatím asi nejdůležitější. Tyhle kapitoly jsem viděl, když jsem listoval knihou. Ale ještě to není všechno.” pronese Tenma v šoku.

“Akatsuki a Kurogiri. To jsme my dva.” ozve se Shion taktéž v šoku.

“Počkat ty máš černý žíly a na krku znamení.” pronese Tenma, když na chvíli začne vnímat.

“Ty taky.” odpoví mu Shion, když se na něj pořádně podívá.

Oba dva si začnou prohlížet vlastní tělo a zjistí, že se jejich těla skutečně trochu změnili. Postupně si začínají uvědomovat a vnímat energii černého měsíce ve svém těle. Tělo jim postupně začíná pulsovat v každém úderu srdce. Začínají cítit jak se jejich tělem rozprostírá velký nával energie a síly.

Postupně se jim vrací některé vzpomínky z minulých životů, cítí jak se jejich duše spojuje dohromady. 

Doteď si ani plně neuvědomovali, jak celý život cítili zvláštní prázdnotu, jako by jim chybělo něco co jim nikdo nemohl dát... Ale teď se konečně poprvé v životě cítí úplný, že jsou konečně celý, jak se jejich vnitřní prázdnota konečně vyplnila. 

Když to skončí, tak Shion začne číst knihu, listovat v ni dál.

“Hele, podívej.” řekne zamyšleně a svraští obočí.

“Eh, co...” vyhrkne ještě trochu zmatený a v šoku.

Shion ukáže na stránky “Tohle je popis všech našich životů, od našeho zrození skrz všechny reinkarnace. Jako by se ta kniha psala sama, při našem každém setkání. Hmmm, ale vidím že každý život v knize začíná až naším setkáním.” dodá zamyšleně.

“A tady to zatím končí...” dodá zamyšleně Tenma, když dolistuje na poslední stránku. “Asi máš pravdu, je tu napsané jak jsme se našli tentokrát...” dodá.

Najednou si všimnou, jak se v knize objevují další slova, přesně to samé co se zrovna stalo.

“Jo máš pravdu.” řekne Tenma nahlas, spíš sám pro sebe.

Zničehonic se celá budova akademie začne třást, jako při zemětřesení v lidském světě....

“Hele podívej!” vykřikne Tenma sotva spadne na Shiona a ukazuje směrem z okna.

“Černý měsíc.... Ale jak to? O tom se v knize nic nepíše!” vyhrkne hned na to Shion.

“Jste svoboný.” ozve se jim najednou v hlavě. “Propouštím vás. Skrze vás mé děti jsem přežil. Využijte mé dědictví dle libosti, ovšem s rozumem. Dobře se starejte o mé dědictví. Až teď mám konečně zase svou sílu, abych mohl ukončit vaše utrpení. Celou dobu vás sleduji skrze naší černou krev a celou dobu cítím vaše utrpení. Omlouvám se vám, mé děti.” uslyší slova ve své mysli.

Okamžitě se usmějí a začnou se vášnivě líbat. 

“Miluji tě navždy Tenmo.”

“Miluji tě navždy Shione.”